Bidadari´s world - Articles

IPad ♥

Tue, 27 Dec 2011 13:03:16 +0100

My IPad.

Just mine.

Claire

Only four days.

Tue, 20 Dec 2011 15:39:59 +0100

Necelé čtyři dny. Už jen tohle zbývá do Vánoc a já se jako každý rok nepopsatelně těším.

Momentálně jsem v docela dobrém rozpoložení, sice jsem nachlazená, takže kašlu na dnešní trénink, ale tím si nenechám zkazit náladu.

Ve škole už skoro nic neděláme. Na zítra je mluvený projev do Češtiny (vážně úžasná příležitost se ztrapnit) a pak mám s Áďou Španělštinu, na které jsem dva týdny nebyla, takže mám co dohánět. O víkendu jsem byla s rodiči v Praze a mám ten nejúžanější "tumbler", jakej jsem si mohla přát. Jo a taky moje školní "papuče"....někdy je vyfotím :D

Rok 2011 je skoro ukonce. Když bych to měla shrnout, tak můžu s klidem říct, že jsem zvládla všechny náležitosti ohledně povinné školní docházky na výbornou, přežila jsem kroužky. Na blog jsem napsala s tímto 38 článků! Potlesk prosím! :D Na mě je to totiž nevídaný úspěch (vzhledem k tomu, že v roce 2010 jen 15). Začala jsem se učit němčinu a španělštinu, byla jsem dva týdny v Anglii a...no to by bylo na dlouho :D. Žádnej velkej úspěch (až na pár školních blbostí :D) a žádná velká pohroma. Dalo by se říct, že rok 2011 jsem docela zvládla.

Tak bye. Užijte si Vánoce, svátky. Dobalte dárky, upečte cukroví, prostě mějte se fajn a já se valím učit slovíčka do Španělštiny, ať zítra nejsem za blbce :D

I'm still your sailor :)

Thu, 24 Nov 2011 20:59:53 +0100

Promiňte, kdo se sem občas zajdete kounknout, jestli něco nepřibylo, ale jednoduše řečeno, nevím o čem psát. Můj život je stejně stereotypní jako ručičky hodinek, takže pochybuju, že by někoho zajímal. Nejsem schopná dokončit jedinej ze čtyřech rozkreslenejch obrázků, v povídce jsem se zasekla a nevím co fotit. Ach ta puberta. :D

Né, snad to se mnou nebude ještě tak zlý, mám nachystaných pár dokreslených obrázků a nějaký "skeče" a...no to je vlastně vše.

Ale nezapomeňte. I am still your little sailor. Ikdyž už ne tolik co dřív ;)

your Claire

pullover H&M, pants Pull&Bear, watch D&G

Somewhere else.

Tue, 11 Oct 2011 20:48:14 +0200

Né, že bych chtěla končit, spíš se tak trochu vracím a nevracím. Píšu jinde. Nemůžu říct, že o moc aktivněji, než tady, ale píšu. Měli by jste zájem číst?

S tímhle blogem neskončím, naopak tenhle článek tu má za úkol nastartovat život. Nebudu sem ale psát moc často (to jsem nepsala ani dřív :D) a ne všechno, co píšu tam, někde jinde, tam kde to nečtou ti, kteří nechci aby to četli.

Takže jestli by jste měli zájem číst, stačí napsat do komentů svoji e-mailovku a já vám pošlu odkaz, možná :D

PS. Už vidím těch nula komentářů :D

Bidadari :)

One Saturday

Fri, 02 Sep 2011 14:53:19 +0200

Jednou takhle v sobotu to bylo. Pozvala jsem holky pod záminkou hodů. Tradičních, moravských, brutálně nechutných. Nevím proč, ale ty kroje, ta hudba a ty šílený tance. Oujéé. "Umtata, umtata, po*ral se pantáta". Tak nějak bych to asi popsala.

Upřímně řečeno, spolíhala jsem se na atrakce, protože patřím mezi ty šílence, kterým případá skvělé být nohama vzhůru a točit se při tom dokolečka. Jenže atrakce zklamaly a tak jsme si s holkama musely najít jinou zábavu. A musím, říct, že to bylo lepší než kdejaká centrifůga.

Moje kamarádky by mohly být modelky! Erika a Záhadný zlounský člověk. Který teď už není moc záhadný :D

Erika.

Kdo si to neuvědomil (asi nikdo) tak u toho plotu je to focený schválně. Všimli jste si toho roztomilého, rezavého zámku?

Hrozně se mi líbí to světlo, to obilí a ty stromy. A to je všechno :D

Natka je ten nejvtipnější a nejlíp návrhy kreslící člověk.

Sekne jim to spolu.

Pavlo, já vím že mě zabiješ. Ale to nevadí :) :D

I'm not dead yet.

Fri, 02 Sep 2011 14:25:08 +0200

Vím, že jen pořád slibuju, že budu psát. Jenže to končí jen u toho slibování. A já vím, že to není dobré. A proto se taky divím, že sem pořád pár lidí chodí. Je to divný, ale jestli toplist nelže, tak je to pravda :D

Jenže nepíšu a to hodlám změnit. Jak? To sama nevím, když teď budu mít ještě míň času než kdy předtím. Náš krásnej rozvrh nám zaručuje 4x týdně osm hodin a to jsem dámy a pánové, teprve v tercii (pro nechápavce 8.třída). Doma budu bývat o půl čtvrté a pak mě čeká klavír, tréninky tancování a učení. Ano, jsem stále nepoučitelný perfekcionalista, který odmítá výsledný průměr horší než 1,000. Takže opravdu nevím jestli budu mít čas, nějak moc psát. A proto nic neslibuju :D :D :D

Ale...mám v plánu zveřejnit jedny fotky, které se dle mého názoru vážně povedly (a to je co říct!). Nějaký další fotky. Překopaný návrhy oblečení + nějaký nový a nakonec se vám musím pochlubit pár úlovkama, který jsem si zamilovala (myslím oblečení, nerybařím /zatím/ :D).

Takže jsem toho naslibovala poměrně hodně, samotnou mě zajímá jestli to splním. A jestli jo, tak za jak dlouho :D

Jinak se omlouvám všem, že jsem je předem neupozornila že se jedná o extrémně nudný článek a oni to četli až sem.

Bid ada ri.

London 2011

Fri, 05 Aug 2011 17:00:42 +0200

Zdravá, živá a doma přátelé.

V anglii bylo hezky, teda. Vlastně nevím, co říkat, když se mně někdo zeptá. Mé pocity jsou zatím smíšené, možná se mi časem rozjasní v bedně.

Škola byla fajn, ale určitě nemůžu říct (alespoň ze svého pohledu), že bych udělala tak velký pokrok jak říkali. Jídlo stálo za prd, ale co se dá čekat od anglické kuchyně, žeáno? Byla to ale určitě nová zkušenost. Jsem ráda, že jsem zase viděla další zemi a určitě to stálo za to.

Londýn je určitě zajímavé město, jen myslím, že sama bych se tam hodně rychle stratila. Moc velký na puberťačku z prdelákova. Sice jsem v centru byla jen dvakrát na celý den (protože škola byla v Surrey, což je asi půl hoďky cesty vlakem, nebo autobusem), ale prošla jsem si to důležité, včetně oxford street. Rawr..:D.

Podařilo se mi utratit jen půlku kapesného, na což jsem hrdá! A přitom jsem nakoupila plno super věcí, všetně jedněch

/úžasných, ňamózních, perfektních../ námořnických šatů!!!

Měla bych končit, musím se balit. Zítra jedeme s našima a Erikou do Chorvatska a já se neuvěřitelně těším!!! Pokusím se během dovolené ozvat, ale určitě nic neslibuju.

Užívejte prázdnin!

Bidadarííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí :))

Sice mu není moc podobnej. Ale vydíte ten roztomilej výraz?! Já si ho prostě musela vyfotit!

Hádejte co? :D

U paláce. Nééé...vůbec jsme jim nelezli na trávník ...

Kytky tam maj pěkný, no ..

...

Fotka sice rozmazaná, ale ty jejich taxíky jsou prostě boží!

Na Baker street jsme sice nešli...ale tu restauraci jsem si prostě vyfotit musela!

A nakonec telefoní budka. Hezčí jsem naneštěstí nenašla, ale aspoň je to originál :D

Laura 7.+ 8.kapitola

Tue, 02 Aug 2011 17:26:35 +0200

Byla by škoda všechno zahodit. Takže se vracím, jen mi prosím, dejte ještě trochu času :)

Bid.

7.kapitola

Ráno mě vzbudilo sluneční paprsky, deroucí se do pokoje skrz "škvíru" v závěsu. S nepříjemným pocitem jsem si ještě víc zalezla pod deku, v domnění, že mě snad může ochránit před celým světem. Když jsem si však uvědomila, že je víkend, rozhodla jsem se vstát. Nejprve jsem z pod peřiny vystrčila jen jednu nohu, avšak studený vzduch z místnosti mě přinutil ji zatáhnout zpátky. Po dlouhém přemlouvání se mi přece jen podařilo vylézt a hodit na sebe kanárkově žlutý župan, který měl stejnou barvu jako většina věcí v mém "pokoji". Nazula jsem si papuče a dolezla k oknu, abych mohla roztáhnout závěs. Ranní slunce mě na chvíli ozářilo až jsem musela přivřít oči. Ač na silnici ležela menší vrstva sněhu, nebe bylo blankytně modré a bezmračné, že mi připadalo spíš jako letní. Nechala jsem se trochu unést představou léta, louky plné květin, jejich vůně a svěžího vzduchu až jsem téměř přeslechla jemný hlas, který volal.

"Lauro, Lauro!" zaslechla jsem jemný a milý, ale taky trochu vystrašený hlas. Nemohla to být maminka ani otec. Nervózně jsem přejela pohledem po pokoji, jako by tam snad měl někdo stát, ale nikoho jsem neviděla. ,Tak se mi to asi jenom zdálo' pomyslela jsem si a únavou zívla.

"Ale nezdálo, Lauro, tady!" hlas se jakoby šířil odněkud z hora. Stoupla jsem si na židli u pracovního stolu a zadívala se na strop. Neviděla jsem nic neobvyklého, tu mi však pohled sklouzl na poličku s porcelánovými panenkami.

"Tady, copak mě nevidíš?!" už jsem věděla odkud hlas vycházel, i když jsem to moc dobře nechápala. Jedna z panenek se nezvykle usmívala a v ruce držela kousek smotaného papíru.

Chvíli jsem ji jen tak pozorovala a stála na židli jak zkoprnělá. Už jsem se chtěla pro panenku natáhnout, když mi ujela noha a já s vrávoráním sletěla se židle a uhodila se hlavou do postele.

Asi jsem musela vydat hodně velký rámus, protože se rázem otevřely dveře a v nich stála vyděšená maminka.

"Lauro, co jsi prosím tě, dělala?" Ptala se vyděšeně.

"Eéé, já se chtěla natáhnout pro panenku, ale ujela mi noha.."

"Copak ty si s nimi ještě hraješ?" řekla pobaveně a klekla si ke mně.

"Ale ne, jen jsem se chtěla na něco podívat." řekla jsem a zabolela mně hlava, na místě kde jsem si ji narazila. Máma mi ji prohlédla a pak doktorsky konstatovala: "Máš trochu rozseklou kůži, bude to chtít dva stehy." posadila mě na postel, otevřela skříň a natáhla se pro její lékařský kufřík. Nedošlo mi, že mě asi nebude uspávat a tak jsem si užila nemalé bolesti. Když mě přestala mučit, donesla mi alespoň studený obklad, aby mě zranění tolik nebolelo.

"Tak a teď si lehneš do postele a budeš ležet, nemůžeme riskovat, že bys měla otřes mozku. A budu tě chodit kontrolovat, kdyby ti bylo špatně zavolej mi, jeli bychom do nemocnice a nejspíš by si tě tam nechali…"

Ač jsem z toho neměla radost, neměla jsem sílu protestovat a tak jsem si s bolavou hlavou opět lehla do postele. Měla jsem v plánu, že až máma odejde, zkusím se znovu natáhnout pro panenku, avšak bolest mě zmohla natolik, že jsem se za chvíli ponořila do říše spánku.

Zdál se mi podivný sen. Ležela jsem snad někde na louce, v trávě, vdechovala vůni květin a pozorovala mraky plující po obloze. Chvílemi mi připadalo, jakoby se nepohybovaly mraky, ale já, byl to zvláštní pocit. Z mého snění mě opět vytrhl volající hlas.

"Lauro, poď jsem, nemůžu dál čekat!" slyšela jsem. Něco mě přinutilo zvednout se z té voňavé peřiny a vykročit pomalým krokem. Nevěděla jsem kam kráčím, ale cítila jsem že jdu správným směrem. Louka vypadala nekonečně. Jen spousty květin a nad nimi nebe.

"Rychle, pojď!" stále volal hlas a postupně zesiloval. Když jsem se blížila k malému šípkovému keři, bylo volání téměř ohlušující. A když jsem dorazila, volání naráz ustalo. Podívala jsem se dolů a uviděla jsem panenku. Tu panenku. Sehnula jsem se pro ni, jemně ji uchopila a chtěla jsem jí z malé ruky vzít svitek. Najednou se však nebe zatáhlo, svitek se někam ztratil a mně zmizela pevná zem pod nohama.

8. kapitola

Vzbudila jsem se. Hlava mě ještě pořád ještě dost bolela. Chtěla jsem vstát, ale zamotala se mi hlava a tak jsem si znovu lehla a natáhla se pro sklenici vody, kterou mi máma nechala ležet u postele. Jenže to bych nebyla já, abych na sebe půl sklenice nevylila, takže jsem měla celou noční košili mokrou. Znovu jsem se pokusila vstát, ovšem teď už pomaleji, aby se mi zase neudělalo mdlo. Otevřela jsem šuplík s nočními košilemi, ale přesvědčila jsem se, že lehnout už si nepůjdu a obleču se. Postavila jsem se tedy ke komodě a začala jsem prohrabovat šuplíky, najednou mi však přejel mráz po zádech. Měla jsem totiž pocit, jako by mě někdo pozoroval. Bála jsem se otočit, nakonec jsem se však odhodlala a pomalu jsem se na místě otočila. Nikdo tam nebyl. Tedy až na panenku. Tu, kvůli které jsem spadla ze židle a pak mě musela mučit ve snu. Seděla na stole a s děsivým úsměvem mě sledovala. Nedalo se nevšimnout si svitku, který svírala ve své malé ruce. Chtěla jsem se pohnout, ale připadala jsem si jako zkamenělá, jen jsem na ni zírala a ona zase na mě svýma očima. Byly to sice jen korálky zasazené v její porcelánově bílé hlavě, ale vypadaly tak opravdově.

Pomalými kroky jsem se k ní začala přibližovat a nemohla jsem odtrhnout pohled od jejích pronikavě modrých očí. Uchopila jsem ji do ruky a místo abych si všímala svitku, prohrábla jsem jí její dlouhé plavé vlasy.

"Bela.." vydechla jsem úžasem. Panenka byla naprosto dokonalá. I kdyby jste chtěli a dlouho hledali, nenašli by jste na ní jedinou chybu. Její vlasy byly hebké jako samet a klouzaly jí po zádech v pravidelných vlnách. Šaty měla jemně modré s krajkami, stejně jako klobouček, který jí na hlavě moc pevně neseděl, jako by ho každou chvíli mohl sfouknout vánek. A nakonec, její pronikavě modré oči.

Někoho mi hodně připomínala, snad jsem tu ženu, či dívku už někde viděla, ale nemohla jsem si vzpomenout kdy a kde.

Jak jsem tak obdivovala její krásu a pohrávala si s jejími vlasy, malý svitek, který měla stočený v ruce jí vyklouzl a snesl se na podlahu. Opatrně jsem panenku posadila na stůl, ve strachu, že by se mohla rozbít a sehnula jsem se pro svitek.Se zlou předtuchou jsem začal papír rozvíjet. Stálo tam jen jedno slovo o třech písmenech. Dvě souhlásky, jedna samohláska a nic víc. Stálo tam "tod".

Ač němčina nebyla mou silnou stránkou, základy jsem uměla a tak jsem mohla tušit, že zpráva, kde je napsáno německy "smrt" nevěští nic dobrého. V tom pokoji jsem už déle nemohla být, protože jsem se v něm necítila bezpečně. A tak jsem nechala panenku panenkou, přeběhla jsem přes pokoj a vzala za kliku u dveří do kuchyně v domnění, že se tam budu cítit lépe. Ovšem tam nevládla o moc lepší nálada. Naopak, atmosféra byla tak hustá, že by se dala krájet. Závěs v kuchyni byl zatáhlý a místnost osvětlovala jen slabá žárovka lustru. U stolu seděla maminka s ustaraným výrazem, táta a ten muž, který mě včera v noci tak vyděsil. O něčem hovořili, ale když mě spatřili, okamžitě ztichli.

"Lauro, neříkala jsem ti, že máš ležet?" zpražila mě máma pohledem.

"Když já, vzbudila jsem se a…" odpověděla jsem zoufale.

"Běž do pokoje, o něčem důležitém mluvíme a nepotřebujeme, abys to ty poslouchala." řekla přísně.

"Ale mami,.." zalil mě pocit zoufalství z toho, že za dveřmi na mě čeká ty děsivá panenka.

"Žádné ale, už jsem řekla!" nedala mi na vybranou. Vklouzla jsem do ložnice a zavřela za sebou dveře. Ale protože jsem neměla odvahu přibližovat se k panence, sedla jsem si na zem, opřela se zády o dveře a poslouchala rozhovor rodičů.

"Karle, je mi to líto, ale vážně tu nemůžeš zůstat, je to příliš riskantní. Už teď se vystavujeme nemalému nebezpečí." řekla maminka.

"Já vás nechtěl obtěžovat, jen jsem…" nestihl doříct, protože ho přerušil táta: "Ale jistě, že tu můžeš zůstat. Terezo, copak nevíš co pro nás Karel tenkrát udělal. Bez něj bychom nikdy nemohli vůbec dostudovat.

"Já vím, ale už jen kvůli Lauře, nechci ji vystavovat nebezpečí. V poslední době mi připadá zoufalá, nechci aby to bylo ještě horší." Odhadla to správně, pomyslela jsem si.

"Tak, ale pár dní by tu Karel přece zůstat mohl.." Řekl s nadějí v hlase táta.

" No tak dobře, ale jen do doby, než si najde jiné lidi, které bude svou přítomností ohrožovat!" řekla napůl rozčíleně a taky vystrašeně. Slyšela jsem jak vstává od stolu a tak jsem raději rychle zalezla do postele.

Audrey Hepburn

Sun, 19 Jun 2011 15:32:45 +0200

Ahoj :D

Venku je krásně, sluníčko svítí, proč teda sedím u počítače a píšu článek? He? Protože do mě někdo, Záhadný zloun a ještě někdo neustále vyrypuje, že bych měla napsat. A tak píšu, no :D

Vlastně nechápu proč bych měla psát víc než chci. Blog je přece můj koníček, ne moje povinost a můžu psát a reagovat na komentáře jen tehdy když se mi bude chtít. Upřímně, já ten blog dělám spíš pro sebe, než pro vás.

Dost vylejvání mý chvilkama nasraný a psychicky (jaký sou tam i/y? :D) narušený dušičky.

Jak jste se za tu dobu, co jsem tu nebyla měli? Nejspíš jste byli zásobování testy a písemkami stejně jako my. Doufám, že jste nakonec zvítězili v bitvách o lepší průměr stejně jako já. A dosáhli výsledku se kterým jste spokojení stejně jako já. U mně už trochu stereotypního.

Už se nemůžu dočkat prázdnin. Jen devětkrát vstoupím do toho děsivého ústavu se žlutou omítkou za jehož nevkusnými plastovo-kovovými "dvířky" číhá stádo vlků odhodláno roztrhat nás na kusy. Všichni jsme pochopili, že áno?

O prázdninách plánuju: Jít se s Erikou, Natkou a Záhadným zlounským člověkem (Pavlou) pozvracet na pouť. A to hned dvakrát po sobě. Stráví u nás totiž víkend.

Dál 14 dní v anglii se sestřenkou, kde se budu učit, učit...:D Né, dělám si srandu. Učit se of course budeme, ale ty Londýnské obchody budou určitě tak lákavé, že neodoláme a celý pobyt učením nestrávíme. Doufám :D

V srpnu s Erikou a mýma nejdražšíma do Chorvatska, stejně jako každý rok. Ta země je úúúžasná.

A dál? Ony se ty mezery určitě nějak zaplní.

Tak, a teď už by vás možná zajímal, důvod proč jsem článek plný keců pojmenovala po jedné skvělé herečce.

Byla jsem totiž na kurzu, kde nás měli naučit kreslení pravou mozkovou hemisférou. Popravdě, myslím si, že ta "pravá mozková hemisféra" byl jen obchodní tah, aby to víc zaujalo, ale něco jsem se tam určitě naučila.

Ten obrázek by určitě spousta lidí nakreslila líp a vím, že k dokonalosti má daleko, ale zlepšení tam je a já jsem za něj ráda.

Jó, jó, jó. Já vím, že ty vlasy jsou fakt divný, ale vysvětlujte tý blbý lektorce, že je nechcete dělat takově, ale makově. Hm, no co už, příště si je udělám po svým :D

Mějte se a užívejte zbytku víkendu.

Bidadari :)

3 days.

Tue, 31 May 2011 20:45:36 +0200

Hi people!

I am so sory,,

Nějak na to tady kašlu. Toho jste si asi nevšimli co? :D V poslední době mě víc baví blogy číst než psát. Užívám si tepla, světla, tedy i světla počítače, ale né těch mých proužků. Měla bych s tím něco dělat. Co myslíte?

Momentálně jsem ovšem společně s Erikou zaneprázdněná sněním o chorvatsku kam společně s mým rodičovstvem v srpnu (to je šák za chvílu :D) pojedeme. Plánujeme prošmejdit všechny možné obchody v okolí, opalovat se na pláži, jíst, jíst a jíst a bláblábláblá...to bychom tu byli do večera. Přátelé jsou nepostradatelní. Jsem tak ráda za Eriku, Pavlu, Natku, Terku, Báru...

A to se dostávám k tomu, že tři dny teď budu trávit u Eriky. Sice odpoledne nejspíš strávíme učením na závěrečné písemky, ale i tak bude sranda.

_{^{Jedu tam sice jen na tři dny, ale stejně nevím jestli mi můj milovaný kufříček z Roxy vystačí :D}}

Zajímavý poznatek z mého života: NIKDY, ale vážně NIKDY nedávejte odkaz na svůj blog někomu takovému jako je "Záhadný, zlounský člověk". Protože když pak "chvilku" nenapíšete článek, bude vás doslova bombardovat. Žéjo milý zloune?! :D

A nakonec mám pro vás nějaký fotky pár nových věcí. Snad se vám budou páčit drazí a milí.

Tak si užívejte týden. Pochybuju že se ještě ozvu :D

Bidadariová..)

Můj krásnej novej kytičkovej overal z HáeMka za dvěstěpade. Miluju ho :D

Takový obyčejný, ale přitom krásný balerýnky z "Mixéru". V tomhle se bude u moře ťapat :D

V oblacích nemusíte mít jenom hlavu. Třeba i Northstárky od Baťa.

_{^{Je to sice už loňská kolekce, ale o to zas byla přívětivější cena :)) Haha :D}}

Disorder in the (my) room!

Tue, 10 May 2011 18:45:02 +0200

Drazí a milí. Dnes je tomu přesně třináct let, co se narodil jeden člověk. Možná ho už někteří z Vás znají, protože téměř každý můj článek zásobuje množstvím komentářů a je pravidelným návštěvníkem mého blogu. Prosím o famfáry! Je to Záhadný zlounský člověk! Tedy, tak si říká. Doopravdy se tento človíček jmenuje Pavla a človíček píšu proto, že je ještě menší než já. A věřte, že v naší třídě není moc lidí, co by byli menší než já :D.

Už dlouho mě Pavla přemlouvala (doslova mě mučila!), abych napsala článek o bordelu v mém pokojíčku :D a z důvodu jejích narozenin jsem se jí rozhodla vyhovět.

Tenhle článek je docela dlouhej, takže si předem rozmyslete, jestli ho chcete číst. Je plný kravin, nezajímavostí atd....ale Pavla snad bude mít radost :D

Tato fotka je pouze parodií na bordel v mém pokoji. Jelikož jsem si totiž včera pokoj dvě hodiny uklízela, nechtěla jsem to hned zkazit a tak jsem jen na postel naházela staré oblečení, které jsem včera vytřídila :D. Můžete si tedy být jisti, že obvykle je nepořádek asi tak 10x větší :D

Více v CČ.

Oblečení.

Asi to znáte. Ráno spěcháte do školy. Nechcete samozřejmě vypadat jako úplný debil a tak vyzkoušíte půlku šatníku v rozmýšlení co si vlastně oblečete. Ale uklízet vytahané oblečení? To se nám už ale nechce. A proto to nakonec dopadne tak, že na posteli, židli, křesle, nebo kdekolik jinde leží metrová hromada zmuchlaného oblečení a v rohu se "honosí" rozglábená skříň, kde se místo úhledných komínků válí jedno tričko přes druhé a na tyči vysí prázdná ramínka. Protože většina věcí, které by měly být pověšené, leží spadané pod tyčí.

Make -up.

Je možné, že váš pokoj se pyšní nějakou pěknou toaletkou, komodou, nebo alespoň nočním stolkem, kam si ukládáte nějaký ty líčidla. Ať už je vytahujete každý den, nebo jednou za rok, můžete si být jisti, že tím pokoj nezůstane nepoznamenán. Komu by se přece chtěly dávat řasenky zase do krabiček, nebo stojánků? V lepším případě to dopadne tak, že použité šminky alespoň naházíme zpět do šuplníku a ten zavřeme, takže nepořádek není vidět. Horší variantou je, že se ani lesk, či cokoli jiného neuráčíme dát zpátky a tak se zůstane válet na toaletce hezky viditelně, aby mohl pokoj pěkně hyzdit. No, a když kromně něj použijete třeba taky make-up, pudr, tužku na oči...vznikne z toho jedna velká nepřehledná hromádka.

Knížky.

Ač jde v poslední době spíše o kuriozitu, pořád bychom mohly mezi svými vrstevnicemi najít počet holek, které stále baví číst, nebo jsou do čtení přímo blázni (viz. Já). Mám u sebe totiž vypozorované, že většinou, když dočtu knížku, nechce se mi udělat pět kroků ke knihovně a tak knížku jen tak pohodím na stolek u gauče, na gauč, postel, psací stů, nebo na již zmíněnou toaletku. A když pak těch knížek přečtu v krátké době povíc, zase se nahromadí.

Psací stůl.

Jestli jste zatím u každého z výše uvedených příkladů jen zakroutili hlavou, protože se vás netýkají, tak teď se mnou už souhlasit protě budete muset. Neznám člověka, který by na svém stole nikdy nevytvořil tzv. Pracovní nepořádek. Ať už se učíme, malujeme, cokoli vytváříme, čteme si, neubráníme se tomu, aby se věci začaly hromadit. To znamená, že doděláme domácí ůkol -> sešit dáme na bok. Domalujeme obrázek -> přidáme ho na hromadu. A tak se to hromadí a hromadí, až se nahromadí jeden velkej bordel, že se pak na stůl ani nevejdeme.

Počítač.

I když se to může zdát divné, i počítač může udělat v pokoji pořádný bordel. Jen se zamyslete. Kabel od myši, klávesnice, sluchátek, často také tabletu...atd. I to často ničí celkový dojem :D

Na závěr.

Ze všeho vyplívá, že bordel vlastně tvoří hromady věcí. Takže nehromaďte a mějte se!

Bidadariová.

Laura 6.kapitola

Thu, 28 Apr 2011 21:34:30 +0200

Zajímalo by mě, jestli tenhle příběh vůbec někdy dopíšu. Píšu to tak dlouho, že KráTerka mezi tím stihla napsat asi 10 knih :D. Ta má lenost mě jednou zabije. Jo a rýma taky, obvzlášť, když nemám po ruce kapesník.

Jej, zítra máme na gymplu poslední zvonění. To znamenáí, že naši milí maturanti budou číhat od sedmi hodin u školy s rozprašovačema plnýma octu, různýma smradama do záchodu, voňavkama, pudrama na "dětskou prdýlku", rťěnkama...takže zítra bude hygienička Klára smrdět jak prase a asi se z toho po*ere! :D

Zajímavý poznatek z mého života: Tenhle je ohledně mého HáeMáckýho prstýnku. Tzn. Když si koupíte v nějakým obchodě nový prstýnek a ona vypadá staře, můžete si být jisti, že v nejbližší době, nebude vnitřní strana kroužku vypadat vůbec jako vintage, protože se "dekor smaže". Další nevýhodou těchto prstýnků je to, že většinou bývají vyrobeny z mědi, což znamená, že budete mít krásně brčálový prst. Meh.

Změnila jsem desgin. A tuhle velmi podstatnou větu jsem sem musela napsat, protože by jste si toho jinak vůůůbec nevšimli. Jen pro informaci, aby s tím někdo později neměl problém; Ta textura není moje, nýbrž jsem si ji "vypůjčila" z jedný hry na facebooku, konkrétně "mall world" :D

Ještě jsem vás chtěla poprosit. Buďte tak hodní a hlasujte v níže uvedené anketě. Plánuju na jedno z těch tří témat napsat už zítra a zatím moc lidí nehlasovalo.

Tak a teď už vám jen přeju hezký zbytek školního týdne ..)

Bid.

Jak plynul čas, bylo čím dál tím těžší si všechno uchovávat v paměti. Bylo to jako učit se na test. Mohli jste ho sice následující den napsat na jedničku, ale když jste si ho chtěli napsat na jedničku i další dny, museli jste si všechno zopakovat, jinak jste si mohli být jisti, že to dříve, či později skoro zapomenete.

Hlavní problém byl v tom, že to nebylo jako vzpomínky. Ano, mohla jsem si sice zapamatovat text, který jsem si sepsala, ale často jsem si vůbec nemohla vybavit vzpomínku jako obraz, jako by se to nikdy nestalo. Jako by jsem si to sama vymyslela.

Měla jsem pocit, že tato doba se stává mojí realitou. To co bylo dřív mi připadalo jako něco strašně vzdáleného, odlišného a poslední dobou jsem také měla pocit, že už se tam ani nechci vrátit. Zejména kvůli rodičům. Ať už seděli v ordinaci, nebo ve vedlejší místnosti, byla jsem šťastná protože jsem měla pocit, že jsou se mnou. Mnoha vrstevníkům, by mé smýšlení připadalo směšné, ale oni nezažili ty dlouhá odloučení, která jsem zažívala od malička. Na ty jsem zapomenout nemohla.

Konečně jsem také našla opravdovou kamarádku. Kar jsem se mohla svěřit s čímkoli. Nikdy jsem si s nikým nerozuměla líp.

Avšak to, co mi připadalo tak skvělé dokázalo zastínit i to negativní, co se všude kolem mě odehrávalo a já to neúmyslně, nebo snad možná i úmyslně ignorovala. Válku jsem pociťovala jako ostatní děti mého věku. Tušila jsem, že to co se děje je něco špatného, moc špatného, ale rozhodně mi to nepřipadalo tak strašné, jako když na to vzpomínám zpětně. Nepamatovala jsem si to, co jsme se učili ve škole, jako v realitě, takže jsem nevěděla, co všechno se ještě bude dít.

Česko se stalo protektorátem, vyměnili nám prezidenta za protektora, všude vysely ty divný vlajky, který mě děsily. V hloubi jsem si vzpomínala, že už jsem je někdy, někde viděla a tušila jsem, že neznamenají nic dobrého. Slyšela jsem, že pan Bernie nebyl sám, koho takto odvezli neznámo kam. A ti lidé nebyly dva, tři, čtyři ani pět, nýbrž ohromné množství lidí, které jsem znala, zmizelo. A nikdo mi nechtěl říct kam.

Rodiče se mě od toho všeho pokoušeli držet stranou. Mysleli, že to pro mě bude lepší, avšak opak byl pravdou. Nenáviděla jsem ty dny, kdy jsem musela sedět sama doma. S Karolínou jsme se už moc scházet nesměly. Mohly jsme jen do školy a domů. Venku se raději moc nevybavovat ani se tam dlouho nezdržovat. Radši.

Nemálo času jsem jen tak proplakala. Jak by jste se cítili na mém místě? Byla jsem člověk bez minulosti. A nemohla jsem ani tušit svou budoucnost, a když ano, tak jen negativní. Žila jsem jen přítomností. Pro plno lidí samozřejmost, pro mě děsivé. Nedokázala jsem si uvědomit kam patřím. Všechno, co mi připadalo důležité se schovalo někam hluboko. Jako by všechno někdo zametl do nejzazšího kouta mozku, kam se nedostal ani paprsek slunečního světla.

Už nevím kdy to bylo, neuvědomovala jsem si čas, přišel k nám člověk. Nikdy předtím jsem ho neviděla ani o něm neslyšela. Stále mám v živé paměti, jak mě jednou večer nechali rodiče doma a někdo zazvonil. Věděla jsem, že bych neměla otvírat, měla jsem to zakázané, ale něco mě donutilo vstát celá rozespalá z postele a ve starých bačkorách dojít ke dveřím. Nejdřív jsem pevně zajistila řetízek a pak jsem dveře otevřela. Stál tam nějaký muž s vyděšeným pohledem.

"Lauro, jmenuješ se tak, že?" přikývla jsem "Můžeš mi zavolat tatínka?"

"Ale on není doma." odpověděla jsem.

"Aha, no to nevadí, tak já na něj tady počkám." řekl.

"Ale já nesmím nikoho pouštět do bytu…" pípla jsem jako myš.

"No, tak já počkám tady." řekl a usadil se na schody.

"Nechcete něco?" zeptala jsem se, alespoň jen tak ze slušnosti.

"Vodu. Buď tak hodná přines mi sklenici vody." Donesla jsem mu vodu, zajistila dveře a s nepříjemným pocitem jsem se vydala zpět do postele. Měla jsem sice tlustou duchnu, ale cítila jsem chlad, snad ze strachu, nevím, ale únavou se mi víčka začala zavírat a já jsem se propadla do hlubokého spánku.

Endy's life I. II.

Wed, 27 Apr 2011 20:32:07 +0200

Je středa! (och jaké překvapení) No a kdo tenhle blog pravidelně čte (tak dva lidi?) ví, že hloupá Bidadari se rozhodla tenhle týden psát článek každý den a myslí si, že to až do neděle vydrží. Ale zatím se drží. Je středa a ona právě píše třetí článek jak to slíbila!

Dnešní den ve škole byl poněkud zmatenej. Svoje milovaný wayfarerky jsem měla na očích celkově tak pět minut, protože jinak je měla výpůjčený KráTerka a Dominik. Jestli to takhle bude pokračovat tak budu vybírat peníze za pronájem! :D

Pořát mě musí něco srát! Někdy hlava, jindy záda, občas kašel a momentálně rýma. A jelikož všechny kapesníky spotřeboval alergik taťka, musela jsem si dneska od Eriky jako sociálka několik kapesníků vyžebrat. No, radost neměla, ale snad na mě za ne včas vrácené kapesníčky nepošle exekutory :D Ještě by mi vzali můj nový monitor. Mýho HD ťutínka ;( :D

Zajímavý poznatek z mého života: Když se jdete fotit na pas, rozhodně nezapomeňte že se jdete fotit na pas! To pak na tý fotce máte debilní vlasy, leskej nos, na čele beďara, rozmazanou řasenku...ale to by zas tak nevadilo kdyby jste si nemuseli dát vlasy za uši, přičemž vypadáte mírně debiliózně a blesk vás ozáří tak, že vypadáte jakoby jste neměli řasy.

Ano, to přesně se dnes stalo mě. A to ten pas budu muset mít celých pět let!

Tak. A teď už se Claire dostává k ...no prakticky k podstatě tohoto článku. Popravdě, nevím co na tomto blogu je podstatného, já upřímně si myslím, že nic, alé. Myslím si, že nechcete abych to tu hodinu rozebírala. Meh.

O něco takového jsem se pokoušela vážně prvně v životě. I think, it's so terrible, but It took me lots of hours of my time. A i když je komix o střeštěný šestnátce jménem Endy poněkud dementí, nedostatečně propracovaný, anatomicky naprosto nesedící, neprofesionální, debilně nakreslený, protože kreslit prostě neumím.....a ještě všechno možný, tak to sem dávám, protože jsem prostě slíbila každej den jeden článek. A dneska se mi nechce psát ani o Homeopatikách, ani o bordelu v pokoji, natož o velkém třesku.

Tak bye, bye přátelé. A užijte si "komix".

Bidadariová.

Poznámka: Je to fotka, takže kvalita stojí za hov*o. Že je slečna Cooková boží?! :D ...ale nejlepší je stejně mobil, od značky MOBIL^^

Poznámka: Nehledejte žádnou podobnost stylu oblékání s jakýmikoliv existujícími osobami!!!

PS. Děj nemám dopředu absolutně promyšlený, takže pochybuju, že se někdy nějakého pokračování dočkáte ;)

PPS. Rubrika zatím nezakládám, protože pochybuju, že to má nějakou budoucnost :D

The Hippo met a Cow

Tue, 26 Apr 2011 18:04:50 +0200

Jelikož moje nedávná přestávka byla poněkud delší a blog trochu zahálel rozhodla jsem se to blogu vynahradit tím, že tento týden, budu psát každý den :D ...sice nevím, jak mi to vyjde časově, ale budiž. A jelikož je úterý a já se dnes ještě neozvala, tak se ozývám. Ta bloďatá logika!?

Přemýšlela jsem tedy o čem bych měla těch sedm dní psát. Když píšu méně často vždy mi nějaký nápad proskočí hlavou z čista jasna. Pak to sepíšu a stejně z toho nakonec je slátanina událostí mého života. Takovej deníček, kterýmu nemůžu říct všechno, protože ho může číst plno lidí, kteří mě znají. Ale nevadí mi to. Baví vás ty mé bláboly vůbec číst peopláci? (jakože people = lidé. Do you understand? No? Never mind.)

Proto mě napadlo, že bych mohla zkusit občas napsat článek nejen o věcech ohledně mého života. V podstatě článek na určité téma. Jen ne na téma týdne, jelikož mi přijde krajně debiliózní psát na stejné téma jako dalších skoro tisíc lidí. Napadly mě třeba "Homeopathics", nebo "Disorder in the (my) room", "Big bang", nebo taky "Lady Vanilková sekla s blogem" ...to měl být vtip. Ale protože nevím, na které z těch výše uvedených témat (kromě Vanilky :D) mám psát, budete móc hodní, když mi poradíte v anketě.

A teď už by vás nejspíš zajímalo (to tak :D) proč jsem článek pojmenovala po nějakém setkání dvou nenažraných zvířat? Nebyl to můj nápad, ale jednou, už je to dlouho, jsem na klub.cz psala do obšťastníku. Zadání bylo "veršovaná bajka: Potkali se hroch a kráva". No a tak jsem tehdy napsala takovou podivnou slátaninu.

Tak snad se bude alespoň trochu líbit :D

Bid.

Potkali se hroch a kráva,

Hrošík švihák,

Kráva dáma,

Že prý na paloučku roste čerstvá tráva.

Ale roste jí tam jenom trs

a sedí u něj hejno hus.

CČ ;)

V době sucha,

O trávu nouze,

Hrošík nevyčkával dlouze.

Zapřáhl koně do vozu

A pak uháněl k paloučku u bezu.

Avšak tráva nechutnala jenom hrochovi,

Ale i krávě byla po chuti.

A tak nasedla do svého super moderního mercedesu

A už uháněla k lesu.

Ač palouček v lese dobře ukrytý byl,

Na krávino IQ nestačil.

Hrošík slezl z vozu,

Kráva opustila svůj mercedes,

Vidíc jeden druhého,

Jsou tu oba, pravda jest.

Hrošík zrudl, kráva škytla,

Rozbíhajíc se proti sobě,

To bude smrt pro oba!

Jedna, druhá, třetí rána,

Oba leží na zemi.

Proletěla kolem vrána.

"Vy jste ale pitomci!"

Když se oba vzmohli vstát

A dobrou trávu požvýkat,

Ztuhli oba při po hledu,

Tráva byla pryč!

Když se oba nedívali,

Protože po tom boji tvrdě spali,

Vplížila se na palouček ovce,

Shaun se jmenovala jistě!

Na travičce pochutnala si,

A ani stéblo nenechala spící společnosti!

Jaké z toho plyne poučení?

Žádné velké vlastně ani není!

Ale jedno se přec najít dá.

A to, že se mozek používat má!

Kdyby se hroch s krávou domluvili,

Jako kultivovaní lidi.

Mohli trávu oba požvýkat

A dobrý oběd si alespoň jednou dát!

She just didn't want write. So lazy!

Mon, 25 Apr 2011 19:02:09 +0200

Ladies and gentlemen I am here! :D

A určitě byste byli neradi, kdybych to všechno obkecávala tím, že nám učitelé nedali pokoj a s rozhodnutím, že do Velikonoc je nutno napsat všech milion písemek, aby měli klid, jsem musela většinu času strávit tím, abych do svého mozku ty "potřebné" informace natlačila.

A pak, když už bylo hezky, mi zas bylo líto, abych to pěkné počasí promrhala. Proto jsme s kamarádkami (konkrétně s Er, se "Záhadným, zlounským člověkem" a Bár) po oslavě, ještě v deset večer trajdaly po venku, žilvily se strašidelýma historkama a točily se na minikolotoči na dětském hřišti, z něhož bylo Záhadnému zlounovi špatně.

S Bár jsme natrhaly 1200 pampelišek, ze kterých jsme uvařily pampeliškovej med :D A Neděli společně s dneškem jsem strávila s mým drahým rodičovstvem na výletech. Včera v NP Podyjí a dneska v NP Pálava. Jsem asi na ty Národní parky ujetá, či co :D

No, a jelikož se momentálně počasí posralo a prší, tak píšu.

Taky tak nemáte rádi Velikonoce? Nebo spíš to velikonoční pondělí. Křesťanské svátky, které "šlahačce" předcházejí mi nevadí, ale ta nechutná nespravedlivost spojená s velikonočním pondělím mě nemálo se*e. Tak nějakej blb se vecpe k vám domů. Potom vás zmlátí a nakonec po vás ještě něco chce. Brrr...

Zajímavý poznatek z mého života: Nebo spíš...zajímalo by mě kolik holek ve věku 10-15 let ví, že v Afgánistánu uprchlo skoro 500 vězňů? A kolik holek ve stejném věku ví, že LadyVanilka sekla s blogem (ikdiž pochybuju, že by se nevrátila, ta její internetová žůžovost jí bude chybět :Đ)? Trošku děsivé co? :D

A nakonec pár fotek z nedávných výletů. Ta jarní příroda je úžasná.

Tak se mějte.

Bid.

Yeah, I am teenager! :D

Sun, 10 Apr 2011 16:58:21 +0200

AhOjQkI LiDišQi! JeLiQoŠ jSeMky vČeRa MíVala TřInÁcT rOšiNqů a ZaPaDám do VěČku BlOgQísařek, TaK jSeM se JaKo roZhoDlinkla, ŽhE uŽ NeBudu MíVaT tEnHleCteN nUdNEj autHoRskej Blogqíések a BudU Mhívat úžAsňoušQej BlOČíNečeK o ChELebRitqách. MuCq :**

Heh, to byl vtip :D

Už jste si mohli všimnout, že včera, konkrétně v 21:25 jsem dovršila "úctihodného" věku třinácti let, což znamená, že: Už můžu mít legálně facebook :Đ, podle anglickýho číslování jsem Teenager (vážně obohacující) a? Už nic :D

Hem, s tím mým "pravidelným" psaním tady je to čím dál horší co? Ale na druhou stranu chystám takové menší překvápko (s kterým si ještě nejsem jistá, jestli ho uveřejním :D), které se vám snad bude alespoň trochu líbit. Protože mi zabralo vážně hodně hodin z mého drahoceného času.

Další zajímavý poznatek ze života: Rodiče musí mít vždycky poslední slovo. Což znamená že, když jsem v minulém článku psala, že si "vydobím svobodu" a v pondělí půjdu do školy, to nejspíš mělo znamenat, že rodičovstvo řekne: Ne, ne, ne, půjdeš k paní doktorce a ta tě nechá doma!" A proto to nakonec dopadlo tak, že jsem šla do školy až v pátek.

A dešek? Byl fajn. Protože jsem včera dostala od babičky a od bratrancových rodičů nějaké money, abych si dárky vybrala sama, vyrazily jsme s mamkou a v závěsu s taťkou, kterého nakupovat ohromně baví :D, do Olympie. Něco mi koupila mamka, něco jsem si koupila sama...a něco jsem vám taky nafotila.

Tak se mějte.

Bidadariová.

Džíny jsou z Guru a jsem za ně hrozně ráda, protože bílé "ryfle"

jsem sháněla už hodně dlouho. Tričko je z Reservedu a na to, že

je tak hezký ^^ bylo neuvěřitelně levný. Zbytek v Cč ;)

Tohohle sladkýho ťunťu jsem dostala k narozeninám od rodičů. Původně jsem měla vyhlídnutýho tohohle, ale když jsem uviděla méďu, zajíčka už jsem nechtěla. A rodičům to taky udělalo radost, protože vyšel levněji :Đ

Prstýnek je z Háemka, hrozně se mi libí pro ten starý vzhled, tak trochu vintage ^^ a tak i když mi sklouzává i z ukazováčku, neodolala jsem :D

Botky jsou od Bati, North Star a nejsou to ty z minulého článku, jsou to další :D

A moje milovaný Wayfarerky už znáte, ale stejně je sem dám :D

Cough!?

Sun, 03 Apr 2011 16:28:16 +0200

Ahoj lidi,

začínám mít trochu depku z toho že jsem furt doma, takže ať se děje, co se děje, zítra prostě vyrážím do školy, přehlížejíc všechny ty nepříjemný věci spojený se školou, protože jinak se doma zešílím nudou. Však on ten kašel nějak přejde. Přinejhorším mě matikář vyhodí na chodbu, což mi ale nebude dělat absolutní problém.

Jarní počasí, které mi připadá spíš jako letní je opravdu velmi hezké, ale není moc fajn, když máte pokoj v podkroví a tam vám paří slunce tak silně, že máte pocit že se roztopíte.

Další, zajímavý poznatek z mého života: Nesnáším homeopatika. Jeden z důvodů je, například složení, některých druhů homeopatik. Třeba takový ty kuličky; když na to malým papírku, co je vomotanej vokolo tý lahvičky, vyhledáte složení, zjistíte jeden velmi významný poznatek. Jsou tam napsaná dvě slova a obě souvisí s cukrem. Echm, echm...od kdy cukr léčí? No to bych se zas moc rozepsala...nechám to raději na samostatný článek.

Jinak Bealis mi doporučila mnoho skvělých časopisů, kde se dozvítech mnoho zajímavých a užitečných věcí. Například Ona dnes, nebo mě také napadla Praktická moderní žena. Ne, to je vtip, doopravdy to bylo tak, že mi doporučila pár takových s*aček :D, které není škoda roztříhat na koláže, dekorace atd. A vážně. Pár "časopisů" jsem si tak trochu ukradla od mamky a je to tak, obrázky vypadají fakt dobře :D. Možná sem někdy hodím i pár fotek.

A protože jsem Vám ještě jistě neřekla, že se nudím, tak jsem z nudy vyfotila pár věcí na kterých v poslední době ujíždím^^

Brýle mám z wayfarer.cz, tričko z HáEmka, džíny z Tally weijl už asi znáte. Svetr a boty, které nejdou skoro vůbec vidět jsem si přivezla, jako plno dalších věcí z Prahy. Svetr H&M a boty Baťovky. Je to kolekce North Star, která se mi nemálo zalíbila, obvzlášť jedny podpatkáče, ale mamka pro mě vydala jasný zákon, že boty na popatku můžu nosit až od patnácti, takže hold smůla.

Vím, že na tý fotce nevypadám zrovna nemocně, ale řeknu vám že make-up umí splnit účel :D

Včera jsem si prohlížela katalog z s.Oliver a musím říct že ty navy věci, co tam mají jsou vážně skvělý. Problém spočívá v tom, že tam šijí takovým způsobem, že XS je trochu velký i mé mamce, na tož mně.

No nic, tak se mějte a přežijte týden!

Bid.

Blue collection

Sat, 02 Apr 2011 14:54:10 +0200

Sobota, volno, není škola a? Já sedím doma. Znuděná, unavená a momntálně píšící. Hezký co? :D

Venku je tak nádherně. Už moc nekašlu, takže bych mohla vylézt ven, ale sama? Co tam? Řeknu vám, že není moc fajn, když máte většinu přátel mimo město. Tedy, jestli se tak tomu našemu zapadákovu, vůbec dá říkat. Takže vážně nevím, čím dnešní odpoledne zaplním. No jasně, můžu se ponořit do hloubek facebooku. Chatovat až se mi zapaří mozek, likeovat o sto šest, hrát úžasný hry typu HAPYprdů, nebo prdoVilů. Ne díky, včera jsem si těchto blbostí "užila" až až, jelikož kašel, bolest hlavy a krku mi každou jinou činost znemožňoval. A to i jít do školy a na taneční trénink, kam jsem se výjmečně docela dost těšila.

Takže, co tady máme dál? Oh jasně, můžu se učit do školy, nových zajímavých informací přece nikdy není dost. Mohla bych se dopředu naučit alespoň předpřítomný průběhový, abych v létě v Londýně nebyla za blbece, nebo si zopakovat nemilosrdnou Češtinu, v níž jsem ve čtvrtek krásně zkrachovala. Bože ne, učit se mi fakt nechce a ještě bych připadala lidem jako šprtací monstrum, což samozřejmě nejsem i když si to někteří myslí. Uklízet nemůžu, to už jsem zvládla dopoledne, přecpávat se jídlem to taky ne, jelikož pak by se ze mě stala nechutná, smradlavá prasnice. Ó, fuj :D

Jídlo, jídlo, to mi něco připomíná...ach ano, s Bár, o který jsem tuším, že mluvila v minulém článku jsme nakonec nešly ven, ale skončily jsme v kuchyni a natočily jsme úžasnej "pořad" o vaření, něco na způsob "Babicovích dobrůtek", ale samozřejmě o mnoho zajímavější a vtipnější a trap...heh :D ...ale ta zlounská Bára (což není "zákeřnej zlounskej člověk", jen abychom si rozuměli) mi to úžasný video zakázala vypustit do světa. Och, jak je zákeřná. Hm, však já to stejně nějak vymyslím. Muhehehehehe :D

Jé..a víte z čeho se vyrábí želé? No přece z kravích kopýtek! A prdel je ta, že gumítky si koupí i klidně nějaká zarytá ochránkyně zvířat...a doporučuju, že když si z někoho budete chtít z někoho udělat p*del, třeba na Apríla (ku*va, to byla včera :D), řekněte mu, zrovna když se bude gumítkama cpát o kravích kopýtkách. On sice bude dělat chytrýcho; "No jasně, Apríl!". Ale ta pravá sranda přijde až ve chvíli, kdy zjistí, že se o Apríl nejednalo a bylo to pouhý fakt. Oh, jak vtipné!!! :D

Tak, doufám že jste se, alespoň trochu zasmáli, protože já z toho měla záchvat smíchu (no, možná zas trochu přeháním :D). Nemůžu za to, jsem po tátovi a stejně jako on, se jako magor směju svým vlastním vtipům, i když nejsou vůbec vtipný, heh :D.

No a jak už jsem slíbila minule, že tenhle článek nebude jen o mích kecech, "zpestřím" ho trochou mé "výtvarné" tvorby. (Nějak moc uvozovek, co?). Je to další z mých "úžasných" kolekcí, které nejsou ani trochu užasný. Problém je ten, že mě to baví a tenhle blog je většinou o tom, co mě baví, takže i když vás to nebaví, tak mně je to jedno, protože mě to baví, takže ať vás to klidně nebaví, to je fuk :P

Nice day, weekend, week, to je vlastně jedno...:D

Bidadariová

Tahle vypadá, jak kdyby měla useklou ruku :D

Tady jsem posrala nohy :D ...vodovky prostě nejsou moje kamarádky?!

Ten pásek :D ...Finito, ty další už sem nedám, jelikož se mi nelíbily ani trochu XP...Bye ;)

Spring is here!

Fri, 25 Mar 2011 15:52:58 +0100

Tak trochu to tu zanedbávám co? Ale možná za to může to teplo, světlo! Konečně! Málokdy se stává, aby s sebou navé začínající období přineslo i jemu odpovídající počasí. Konečně můžem zavřít šílené zimní bundy do skříní!

Zatím si Jaro užívám plnými doušky. S Er. a Nat. jsme včera o volný hodině nezalazly do třídy, ale zůstaly venku. Odpoledne jsme s Bár. vyrazily pěšky na trénink do taneční pěšky, máme před soutěží. Do vedlejěího města :D A dnes? Vážně neplánuju sedět zalezlá doma, takže jakmile dorazí Bár., což by mělo být (pokud se nezpozdí) za čtvrt hodiny, pokusím se ji přemluvit, abychom vypadly z domu.

Naši drazí a milí učitelé jsou na nás čím dál milejší. Matikář mě donutil, abych jela na okres na mat. olympiádu, což se mi pekelně nechce, protože kvůli trémě se tam nejspíš hluboce ztrapním. Chystají nám nádherné čtvrtletky, vymýšlejí stovky "zábavných" projektů a paní Češtinářka to zápisy do kulturního deníku doráží. Grandiózní :D

Začala jsem se líbit jednomu dítěti (jelikož jinak se to nazvat nedá) opačného pohlaví. Pojmenujeme ho, třeba...pan Paprika. Jemně jsem ho odpálkovala, jenže on asi nemá uši...tedy spíš neumí číst a. Dneska jsem slyšela jseho dva milé spolužáky v jídelně, jak říkají: "Hele, to je ta Paprikova!" Takže nevím kolikrát mu ještě budu muset vysvětlit, že o něj opravdu nejevím zájem.

Tak a to by pro dnešek stačilo, myslím, že už jsem vám opět prozradila mnoho "zajímavého" o mém životě, takže příště, sem hodím něco "smysluplnějšího"...takže užijte si weekend!

Bid :))

PS. začínám z toho magořit :D

In the dark.

Fri, 18 Mar 2011 13:54:42 +0100

Tak zase několik fotek. Vždycky, když zveřejňuju fotky, přemýšlím co k nim kloudnýho napsat. Jestli zase kecat o svým životě jako ve většině článku. Ovšem si myslím, že k fotkám se to moc nehodí. Tak co?

Darkness engulfed the whole world. It's everywhere, even if you don't see. Is it possible to get rid of it? Dark days, get out!

No, takže jsme se dostali k tomu, že pořád nevím :D

Tohle je skvělá písnička. Co myslíte?!

Fotky jsou pod perexem ;)

Bid.

Nedokonalá...

...as me.